Statický náboj: jak s ním pracovat při tisku

Statické náboje vznikají při dotyku nebo někdy i jen při přiblížení některých povrchů nevodivých materiálů tak, že z horní vrstvy jednoho z povrchů přeskočí elektron z atomu jedné látky na atom jiné látky. Dochází k tomu v případech, kdy atomy jedné látky vykazují slabší vazebné síly. V tom případě z těchto méně vázaných atomů přechází elektrony na atomy povrchu pevněji vázané látky.  Povrchy pak ztrácí svoji elektrickou neutralitu a hromadí se  statický náboj. Povrch, ze kterého se odloučil elektron, pak má pozitivní náboj, zatímco povrch, který elektron přijal, je nabit negativně. 

Statická elektřina tedy vzniká při nedostatku, nebo naopak přebytku záporných iontů v horních orbitech atomů na povrchu látek. Statické náboje je možné měřit, jednotkou je kV (kilovolt). Měření se musí provádět současně s měřením vzdálenosti, tedy měřidla jsou vybavena navíc dálkoměrem. V každém případě je v mnoha oblastech výroby i jiných činností statická elektřina obvykle nežádoucí.

Při sítotisku se staticky nabíjí jak sítovina třením těrkou, tak některé potiskované materiály při nakládání, při tamponovém tisku vznikají navíc statické náboje stlačováním tiskového tamponu. Další přímo nebezpečné situace vznikají při ručním čištění sít, kdy se některé čističe s nízkým odparným číslem mohou vlivem statiky na sítě vznítit.

K možnosti eliminace statického náboje při tisku

K eliminaci statiky při tisku slouží jednak metody fyzikální, jednak metody chemické. Nejsnazší fyzikální metodou pro eliminování statických nábojů je zvýšení relativní vlhkosti vzduchu prostředí. V případě, že tuto metodu nelze uplatnit, nebo není její efekt dostatečný, je možné použití ionizátorů, a to buď jako zařízení, která tryskají ionizovaný vzduch, nebo v podobě ionizačních tyčí. Ty pracují tak, že na jejich elektrody je přivedeno vysoké napětí. Atomy v jejich blízkosti jsou ionizovány a přenášeny na povrch, který má být nábojů zbaven.  

Jinou možností je omezení vlivu statických nábojů přidáním antistatických prostředků do tiskových médií, nebo jejich aplikací na povrch potiskovaného materiálu. Některé antistatické přídavné chemikálie mohou změnit vodivost tiskového média nebo změnou viskozity umožnit zpracování i proti statickým silám. Příkladem úpravy vodivosti je sítotisková emulze Azocol Conduct, kterou je ovšem nutné zpracovat tak, aby celá plocha síta byla pokryta buď touto emulzí, nebo odpovídajícím vykrývacím lakem až ke kovovému rámu.

Je zřejmé, že omezení vlivu statických nábojů při tisku je komplexní problém. Součástí řešení by měla být vhodná klimatizace na pracovišti i vhodný oděv a obuv pracovníků.